Mnozí by o ní nevěděli skoro nic. Podobně jako je tomu dnes, kdy je ty informace ve škole jen míjí aniž by na nich zanechali stopu. Pokud vy sám máte k historii blízko, vytváříte ve svém okolí zajisté podnětné prostředí pro děti vaše a vašich blízkých, u některých tedy zajisté vzbuzujete o historii zájem. Podobně jako můj táta u mě. Takoví se pak ponoří do historie mnohem hlouběji, než jim škola kdy může umožnit.

Počet pozitívnych hlasov: 26

Věřím, že než znát historii země, je důležitější znát sám sebe, svoje talenty, tužby, zájmy, mít možnost je co nejvíce rozvíjet a tím velmi přispět sobě, své rodině, své zemi a celému světu. Tím zároveň tvořit mír a inspiraci pro další lidi. Notabene zásadní historické předěly např. mému synovi určitě neuniknou. :-)

Počet pozitívnych hlasov: 21

Osobně se domnívám, že výuka dějepisu na základních i středních školách vede k jedinému: k naivním představám o minulosti. Je jedno, pokud nejste historik, jestli znáte letopočty. Bez ohledu na přesnost informací školní dějepis vypráví mýty a jedině mýty. Vše co jste se naučili při školní výuce dějepisu je více či méně mýtus. Není to totiž podmět k přemýšlení, nýbrž jakýsi příběh. Většinou vyprávění jako boj dobra se zlem (II. světová válka) nebo boj rozumu proti náboženství. Nechci se zastávat nacistů, ale myslím že takovéto naivní výklady historie neonacistům jen hrají do kapsy.
Školní dějepis sice občas u někoho možná vyvolá hlubší zájem, ale většinou jen svazuje myšlení. Alespoň v podobě v jaké většinou probíhá u nás. Nikde jinde jsem nestudoval takže hovořím jen o čr. proto si myslím, že to, zda víme v jakém roce byl upálen Jan Hus je úplně jedno, pokud si ho představujeme jako svatý obrázek v protikladu vůčí zlé a podlé katolické církvi. Ne není to tak jednoduché. historie, jako věda by měla burcovat k reflexi vlastní minulosti a ne vyprávět mýty. Což přesně školní dějepis dělá. To významné jsou (jak to nazýváte v ,dotazu') mýtická vyprávění, které je třeba znát jedině k jejich vyrácení. Např. osvícenství proti tmářství rozum proti náboženství atd. Mohl bych uvádět příklady mýtických postav jako Churchill, Hus, Král železný a zlatý, Karel Iv. ale jistě je to zbytečné.

Počet pozitívnych hlasov: 21

Osobně se domnívám,že pokud se bavíme o žácích základní školy,historii země se děti nejlépe naučí cestováním a návštěvami památek,muzeí,vys­tav a různých zajímavých workshopů.To je naopak naučí historii v souvislostech ,což pouze v lavicích prostě nejde . K pochopení a porozumění historie v souvislostech je ovšem třeba tolika jiných informací,źe ji po žácích základní školy ani nemůźeme chtít.Proto ,i když já jsem zastáncem škol, i když ne v tom tradičním pojetí, myslím si,źe pŕedměty jako zeměpis ,dějepis a přírodopis by se na základních školách vůbec neměly a nemusely vyučovat z učebnic.Většinu informací děti díky „nutnému“ biflování něčeho,čemu nerozumí, stejně bezpećně a rychle zapomenou s novou látkou.Ale na výlet a prožitkový kurz věťsinou nezapomínají.

Počet pozitívnych hlasov: 18

Já jsem se naprostou většinu věcí z historie dozvěděl z vlastního zájmu mnohem dříve, než jsme se k tomu dostali ve škole.

Na druhou stranu bych nepodléhal iluzi, že škola dokáže historii nalít do někoho, kdo o to nestojí a koho to nezajímá. je spousta lidí, kteří ač dějepisem na základní škole prošli, tak jen tuší, že byla nějaká římská říše nějaký karel IV. 30leté válka, národní obrození a tím v podstatě končí.. a to mluvím jen o tom, že ty pojmy jsou jim povědomé, ne že o nich ví něco trochu hlubšího. A pokud by o tyto „vědomosti“ byly unschoolingem připraveni, v podstatě by o nic nepřišli.

Počet pozitívnych hlasov: 15

Jak tu jiz zaznelo, co je vlastne to vyznamne? Verim, ze dite si vybira rodice i prostredi, do ktereho se narodi. Tudiz si vybira i to pro jeho vyvoj podstatne, co se na sve ceste potrebuje naucit, a to mu prave da jeho okoli. Takze napr. jestli je rodic zameren na historii, dite se od nej nauci prave to.

Počet pozitívnych hlasov: 15

Sama jsem maturovala z dějepisu za jedna a že bych byla encyklopedií historie naší země, to se tedy říci nedá..Většinu toho jsem zapomněla, až na ta základní data, která nám opakovali ve škole tak často, až nezbylo nic jiného, než si je do mozku jaksi implantovat…Ke zkoumání historie naší země mě vedou úvahy o tom, proč jsme nyní jací jsme, co máme ve svém kolektivním nevědomí jako národ a z čeho vycházíme..A proč třeba jiný národ to má zase jinak..Je to zajímavé si to propojovat, pokud se nad tímto zamýšlíte..Dále mě k historii přivádí příběh mé rodiny, tedy to, že např. praděda odvezli do Osvětimi, ač nebyl Žid, ale byl v odboji.už se nevrátil a to ovlivnilo život mého děda a následne mojí maminky..a skrze ni i mne…Myslím, že když budou děti chtít, také se k historii nějak cestou dostanou..A nebo prostě jen ze zájmu a např. díky fascinaci architekturou se o historii začnou samy zajímat..Škola se svou výukou dějepisu tak, jak ji znám já (ještě před pár lety jsem asistovala ve škole jako asistent) jim k tomu určitě nepomůže..I když náš dějepisář na gymnáziu byl jedinečný, tak – jak zde již někdo napsal – prostě vyprávěl mýty, příběhy…To můžete pro své děti udělat podle mne také – vyprávět jim o svém životě, o životě vašich předků a předků vašich předků..A třeba se tak nějak dostanete až do pravěku, když budou děti chtít a zeptají se: „A jaký byl úplně první člověk?“ :-) Hodně štěstí nejen s historií.

Počet pozitívnych hlasov: 15

Prešla som si klasickým vzdelávaním, dokonca som bola vo výberovej triede, ale z predmetov, ktoré ma nezaujímali, ako napr. dejepis, zemepis, si nepamatám takmer nič. Až keď som sa v dospelosti začala cítiť pri kontakte s inými ľuďmi trápne, som si niektoré veci doštudovala sama, dokonca som si ich zapamatala aj dlhšie ako do ďalšej písomky:) zo zemepisu som nevedela nikdy nič, snažím sa na sebe pracovať, ale bohužiaľ v hlave udržím akurát informácie o krajinách, ktoré som sama navštívila a mohla som si o nich urobiť aspoň akú takú vlastnú predstavu. Informácia zo školy o tom, že v Iráne chovajú ovce (neviem, prečo si zrovna toto pamatám), ma neurobila šťastnejšou a ani vďaka tomu neposobím v spoločnosti vzdelanejšie:) Samozrejme, že sme mali aj dobrých učiteľov, ktorý ma vedeli pri vyučovaní zaujať a informácie podávali sposobom, ktorý u mňa zanechal aspoň dajakú stopu, ale myslím, že to bolo najma v predmetoch, ktoré som jednoducho mala rada bez ohľadu na to, kto to učil. Pre iných spolužiakov boli zase predmety ako chémia, matematika nočnou morou a ani dobrý učiteľ z nich neurobil odborníkov v danej oblasti. Naše dve deti sa stále pýtajú, pýtajú sa na všetko, chcú všetkému rozumieť, všetko vedieť. Keď im otázky nevieme zodpovedať, otvoríme knihy, internet…a snažíme sa nájsť odpoveď a túto odpoveď sprostredkovať tak, aby tomu porozumeli a zároveň, aby sme im nepredávali skreslené predstavy, ako napríklad to, že atóm je taká malá gulička:)

Počet pozitívnych hlasov: 11