Jako ředitelka školy máte možnost provozovat na škole individuální vzdělávání – domácí školu. Nabídněte tuto možnost rodičům. Posktytněte jim informace nacházející se na stránkách svobodauceni.cz a pomáhejte rodičům v naplňování tohoto systému vzdělávání u nich doma. My vzděláváme své děti již deset let v domácí škole. Během této doby jsme dospěli k závěru, že jediný způsob, jak je možné dítě skutečně vzdělávat je dovolit mu hrát si a hrát si s ním. V současné době je to velmi náročné i v domácím vzdělávání, protože osnovy, školní vzdělávací programy a zkoušející učitelé nás velmi omezují. Vy jako ředitelka máte však možnost mnohá omezení odbourat. Naše děti milují fyzikální semináře, které trvají třeba i deset hodin. Něčím co je plánováno začneme, probereme mnoho souvislostí do veliké hloubky. Pracujeme dokud nás to baví a dokud nám síly stačí. Někdy skončíme v neděli ráno a pak jdeme spát. Nejnudnější je dělat projekty, které si vymysleli zkoušející učitelé. Nejlepší jsou projekty, které vzniknou spontánně na našich seminářích, protože máme potřebu něco sdělit světu. A ještě lepší jsou vlastní projekty našich dětí. My jsme naše děti vzdělávali ještě před začátkem nástupu do školy. Jejich vzdělání šlo raketovou rychlostí kupředu. Mysleli jsme, že budeme muset přeskakovat ročníky. Ale jakmile jsme se dostali do soukolí „Školství“ touha po poznání stále upadala. Trvalo nám téměř deset let, než jsme přišli na to, kde je problém. Děti nelze učit!!! Děti se musí učit samy, jinak se nic nenaučí. Stojí to hodně času a práce, ale stoji to za to. Učíme čtyři naše děti. Vlastně letos prvním rokem již jen tři, protože nejstarší je již na gymnáziu. V deváte třídě skončil se čtverkou z matematiky a nyní doučuje spolužáky ve škole. Nejdrastičtější zlom v chuti učit se přišel u našich dětí ve chvíli, kdy se slovní hodnocení změnilo na číselné známkování a došlo jim, že se učit musí, nikoliv mohou. Často velmi pohrdavý přístup mnohých učitelů během zkoušení zcela demotivoval naše děti. Paní učitelka na nižším stupni během zkoušení spočítala výkresy našeho chlapce kresbami otočenými ke školní lavici a zapsala si počet. Byli jsme zděšeni a naše dítě nesmírně zraněné. Takových zážitků bylo velmi mnoho a ani domácí vzdělávání nestačilo k řešení následků takového chování učitelů. Ale máme ve škole jednu paní učitelku, která nikdy nezklame. K ní nechodíme na přezkoušení, ale do fyzikální kavárny. Naše děti – všechny, přestože fyziku ještě nemají, přinášejí své práce, aby je předvedli a pohovořili s paní učitelkou o všem co se jim přihodilo při jejich práci. Paní ředitelko, pokud vám na dětech záleží, pak máte i v současnosti ohromné možnosti jak dětem pomoci. Počítejte ale s tím, že budou potřebovat pomoci hlavně rodiče, aby se nestalo, že zavedou standardní státní školu doma. To nefunguje. Ale jinou představu o vzdělávání většina rodičů nemá. Kdybychom nebyli národem pyšným a hloupým, již dávno bychom měli nejlepší školství na světě. Jan Ámos Komenský již dávno věděl, že děti se učí hrou. Ale jak praví Písmo – prorok není vítán ve své vlasti. A pokud v dětech neuvidíme budoucí ředitele, prezidenty, vědecké pracovníky a další, tak to nepůjde. A ještě je zde jedna nesmírně důležitá podmínka. Musíme zapomenout na naše školní léta. Většina učitelů nedokáže poskytnout dětem svobodu ve vzdělání, protože nedokáže přijmout fakt, že bez jejich čtyřicetileté zkušenosti je možné děti vzdělávat efektivněji. A mnozí mají potřebu vylít si zlost na dětech, které učí. Podle principu – když jsem tím musela projít já, tak ty si tím projdeš taky. To je zdrcující zkušenost našeho setkávání se s mnoha učiteli základní školy. Jediným správným hnacím motorem ve vztahu učitel – žák, je láska. Jestliže miluji, nezraňuji. Jen láska může způsobit zázrak. Naše děti jej nesmírně potřebují a velice jsme jim dlužni.

Počet pozitívnych hlasov: 66

Už asi půl roku, jako předsedkyně spolku, vymýšlím způsob, jak tuto školu otevřít. Nyní, právě v tomto okamžiku a po přečtení odpovědi na vaši otázku od Dalibora, jsem si to vše uvědomila. od 1. ledna jsem se „náhodou“ stala statutárním zástupce malotřídky. Teď mohu nabízet formu individuálního vzdělávání, mohu k tomu využít prostory školy. Mám volnou ruku v jeho šíření mezi lidi. Teď právě, když píšu tyto řádky, je mně krásně, mám až slzy nakrajíčku, co všechno nyní mohu. Ani jsem si to dřív neuvědomovala. Vím, že mohu informaci o svobodném učení rozšiřovat i přes odbory školství, mezi ostatní školy. Budu ráda také za každou radu, jak vše dělat dobře, v zájmu dětí. Můj nejmladší syn má jít v září do první třídy. Půjde ke mně, a bude se svobodně rozvíjet. Je to nádhera.:-)

Počet pozitívnych hlasov: 11

Zdravím vás Moniko, co máte na mysli statutární zástupce malotřídky? Znamená to, že jako Spolek( neziskovka ) jste založili malotřídku nebo jde jen o využití prostor školy?Jak se to slučuje s provozem té školy? Zajímá mne to, neb jsem místopřed.v ro­dinn.centru a mám vizi vytvořit komunitní „malotřídku“. Děkuji Drahomíra

Počet pozitívnych hlasov: 11